Zajímavost: Nejsilnější antibiotikum na světě Vancomycin
Vankomycin byl objeven v roce 1953 v laboratořích farmaceutické společnosti Eli Lilly and Company. Objevitelem byl vědec jménem Edmund Kornfeld. Vankomycin byl izolován z půdního vzorku odebraného v džunglích Bornea, kde jej produkovala bakterie Amycolatopsis orientalis (dříve Streptomyces orientalis).
Po svém objevu se vankomycin rychle zařadil mezi klíčová antibiotika, zvláště pro svou schopnost účinkovat proti grampozitivním bakteriím, které byly rezistentní vůči jiným tehdejším antibiotikům, zejména stafylokokům odolným vůči penicilinu. Vankomycin se proto stal důležitým léčivem při léčbě těžkých infekcí a rychle získal přezdívku "Mississippi Mud" kvůli svému počátečnímu, velmi tmavému a neprůhlednému vzhledu po izolaci.
Nejsilnější antibiotikum na světě: Co víme a proč je tak důležité?
Antibiotika jsou klíčovou zbraní v boji proti bakteriálním infekcím, ale některé z nich jsou natolik silné, že se používají jen ve výjimečných případech. Jedním z nejsilnějších antibiotik na světě je vankomycin – rezervní antibiotikum používané především proti bakteriím rezistentním na běžnou léčbu, jako jsou kmeny MRSA (methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus). Dalšími velmi silnými antibiotiky jsou například kolistin a karbapenemy, které se nasazují proti multirezistentním bakteriím, obzvláště těm, které nelze léčit běžně dostupnými antibiotiky.
Proč se silná antibiotika používají jen výjimečně?
Silná antibiotika, jako vankomycin a kolistin, jsou často poslední možností, když běžná léčiva selžou. Jejich používání je však přísně kontrolováno, protože s rostoucím užíváním těchto léků se zvyšuje i riziko vzniku rezistence. Pokud bakterie získají odolnost i proti těmto "rezervním" antibiotikům, léčba běžných infekcí se stává výrazně složitější a někdy dokonce nemožnou. Proto jsou tyto léky považovány za kriticky důležité, ale jsou podávány pouze v případech, kdy už jiná antibiotika selhala.
Nejsilnější antibiotikum na světě: Vankomycin a hrozba rezistence VRSA
Vankomycin se používá především proti nebezpečným, multirezistentním bakteriím, jako jsou kmeny MRSA (methicilin-rezistentní Staphylococcus aureus). Vankomycin se dlouho využíval jako "poslední linie obrany" – tedy lék, který se nasadí v případech, kdy selžou běžná antibiotika. Bohužel se však objevily i kmeny bakterií, které si dokázaly na toto antibiotikum vybudovat rezistenci. Tyto bakterie jsou označovány jako VRSA, což znamená vankomycin-rezistentní Staphylococcus aureus.
Jak VRSA vznikla?
Rezistentní bakterie, jako je VRSA, vznikají většinou kvůli nesprávnému a nadměrnému užívání antibiotik, což poskytuje bakteriím podmínky k tomu, aby se proti těmto lékům bránily a adaptovaly. V případě VRSA došlo ke genetickým změnám, díky kterým si bakterie vytvořila odolnost proti účinkům vankomycinu. Tyto genetické mutace bakterii umožňují přežít i dávky antibiotika, které by normálně byly smrtelné. Rezistence na vankomycin je vážná hrozba, protože bakterie jako Staphylococcus aureus mohou způsobovat těžké infekce, které se šíří po celém těle, což může vést až k život ohrožujícím stavům.
Jak se VRSA léčí?
Léčba VRSA představuje velkou výzvu, protože se zde již nemůže použít ani vankomycin. K léčbě se proto přistupuje za použití alternativních a často méně známých antibiotik, například linezolidu, daptomycinu. Tyto léky jsou silné a nákladné, a protože nejsou běžně používané, bakterie vůči nim zatím nemají vyvinutou rezistenci. V některých případech se využívá i kombinovaná antibiotická terapie, aby se zvýšila účinnost léčby a snížilo riziko další rezistence.
Proč je výzkum nových antibiotik důležitý?
Objev VRSA a dalších rezistentních bakterií zdůrazňuje nutnost neustálého výzkumu nových antibiotik. Antibiotická rezistence je totiž rostoucí globální problém, který ohrožuje účinnost současné léčby infekcí. Přestože silná antibiotika, jako je vankomycin, představují stále významnou zbraň proti infekcím, je jasné, že nestačí spoléhat se pouze na stávající léky. Výzkumníci pracují na vývoji nových léčiv, která budou schopna bojovat i s rezistentními bakteriemi, a zároveň se zkoumají i nové přístupy, jako je použití bakteriálních virů (fágů) nebo imunoterapie.
Jaká je budoucnost?
Rezistentní kmeny bakterií, jako VRSA, ukazují, že antibiotika je třeba užívat zodpovědně a že je nutné zaměřit se na preventivní opatření i inovativní metody léčby. Nejsilnější antibiotika, jako je vankomycin, jsou stále klíčová, ale jejich účinnost je ohrožena, pokud se nebudeme rezistenci aktivně bránit. Správné a kontrolované užívání antibiotik, investice do výzkumu nových léků a vzdělávání veřejnosti o rizicích jsou zásadní kroky, které mohou pomoci zachovat účinnost antibiotické léčby i do budoucna.
VRSA kmeny se vyskytují naštěstí celosvětově zcela sporadicky, v České republice ještě nebyly prokázány vůbec a můžeme si jen přát, aby tomu bylo tak i nadále.
ZDROJ č.1 Kniha Antibiotika, systematika, vlastnosti, použití od autora Jířího Beneše
ZDROJ č. 3 STUDE https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11361437/<br>
Autor čláňku: Daniel Dietl - Masáže Plzeˇn a cvičení SM Systém