Syndrom vyhoření: Když tělo i mysl volají o pomoc

Syndrom vyhoření (burnout syndrome) je multifaktoriální psychosomatický stav charakterizovaný chronickým fyzickým a emočním vyčerpáním, ztrátou motivace a kognitivním deficitem, který může vést k sociální izolaci a rozvoji dalších psychických poruch. Původně byl popisován především u zdravotníků a pomáhajících profesí, avšak současný výzkum potvrzuje jeho rozšíření i mezi další profesní skupiny a studenty.

Syndrom vyhoření je v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-11) zařazen pod kód QD85 jako fenomén související s pracovní zátěží. Není klasifikován jako duševní porucha, ale spíše jako syndrom vyplývající z chronického pracovního stresu, který nebyl adekvátně zvládnut.

Cílem tohoto článku je přiblížit patofyziologické mechanismy, diagnostická kritéria, klinické projevy a terapeutické možnosti syndromu vyhoření v kontextu moderní medicíny a psychologie.

Patofyziologie a neurobiologické aspekty

Chronický stres, který vede k vyhoření, aktivuje hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osu (HPA) a stimuluje produkci kortizolu. Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu však vede k downregulaci kortizolových receptorů, což narušuje negativní zpětnou vazbu HPA osy a způsobuje deregulaci stresové odpovědi.

Současně dochází ke změnám v neurotransmiterovém systému:

• Dopaminová dysfunkce – snížení dopaminové aktivity v mezolimbickém systému (hlavně v nucleus accumbens) vysvětluje ztrátu motivace a anhedonii, což jsou klíčové rysy syndromu vyhoření.
• Serotoninová nerovnováha – pokles serotoninu v raphe nuclei koreluje se zvýšeným výskytem deprese a úzkostných symptomů u postižených jedinců.
• Noradrenalinová dysregulace – zvýšená aktivita noradrenalinu v locus coeruleus je spojena s nadměrnou bdělostí a hypervigilancí, ale dlouhodobě může vést k autonomní dysfunkci a vyčerpání.

Chronický stres rovněž zvyšuje prozánětlivou aktivitu prostřednictvím cytokinu IL-6, TNF-α a CRP, což má neurodegenerativní účinky a může přispívat k rozvoji únavy a kognitivního poklesu.

Klinické projevy a diagnostika

Syndrom vyhoření je charakterizován třemi symptomovými doménami podle Maslach Burnout Inventory

1. Emoční vyčerpání – chronická únava, pocit vyčerpání, neschopnost relaxovat.
2. Depersonalizace – cynický, odtažitý nebo negativní přístup k lidem a práci.
3. Snížené osobní uspokojení – pocit nekompetentnosti, snížená efektivita, anhedonie.

Mezi další symptomy patří:

• Somatické potíže: bolesti hlavy, svalová tenze, poruchy trávení, tachykardie.
• Kognitivní deficit: poruchy pozornosti, zhoršení pracovní paměti, pomalejší rozhodovací procesy.
• Afektivní změny: podrážděnost, emoční labilita, úzkost, deprese.
• Sociální dopady: izolace, konflikty v pracovním a osobním životě, únikové chování (nadužívání alkoholu, nikotinu či jiných látek).

Diferenciální diagnostika

Syndrom vyhoření musí být odlišen od jiných psychických stavů, zejména:

• Major depresivní poruchy (MDD) – zatímco MDD zahrnuje generalizovanou depresivní náladu a anhedonii, burnout je více situací podmíněný a primárně souvisí s pracovní zátěží.
• Chronického únavového syndromu (CFS) – burnout nemá typický myalgický ani virový komponent, který je přítomen u CFS.
• Generalizované úzkostné poruchy (GAD) – u burnout je přítomná spíše reaktivní úzkost související s pracovním stresem, nikoli globální obava jako u GAD.

K diagnostice se využívají dotazníky, jako je Maslach Burnout Inventory (MBI), Copenhagen Burnout Inventory (CBI) a Shirom-Melamed Burnout Measure (SMBM).

Terapeutické přístupy

Farmakoterapie

Farmakoterapie není primární léčebnou metodou syndromu vyhoření, ale může být indikována v těžších případech nebo při komorbiditě s depresí či úzkostnou poruchou.

• SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) – např. escitalopram, fluoxetin – pro zmírnění depresivních symptomů.
• Adaptogeny – Rhodiola rosea, Ashwagandha – podporují snížení stresové odpovědi a HPA regulaci.
• Melatonin – v případě insomnie spojené s vyhořením.

Psychoterapie a kognitivní přístupy

• Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) – změna maladaptivních myšlenkových vzorců a strategií zvládání stresu.
• Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR) – redukce stresu prostřednictvím meditace a vědomé pozornosti.
• Psychoedukace a koučink – poradenství v oblasti pracovního time managementu a nastavení hranic.

Životní styl a preventivní strategie

• Dostatek spánku – minimálně 7–9 hodin denně pro obnovu neurochemické rovnováhy.
• Fyzická aktivita – aerobní cvičení (běh, plavání) snižuje hladiny kortizolu a podporuje neuroplasticitu.
• Strava bohatá na omega-3 mastné kyseliny – podpora neuronální integrity.
• Sociální podpora – pravidelné kontakty s přáteli a rodinou.

Závěr

Syndrom vyhoření je komplexní biopsychosociální fenomén, který nelze podceňovat. Jeho patofyziologie zahrnuje dysfunkci HPA osy, neurotransmiterovou nerovnováhu a zvýšený zánět, což má dalekosáhlé důsledky pro psychické i fyzické zdraví. Prevence v podobě vyváženého životního stylu, nastavení pracovních hranic a včasné intervence mohou zásadně snížit riziko rozvoje vyhoření.

Vzhledem k jeho rostoucí prevalenci je nezbytné, aby se nejen jednotlivci, ale i organizace a zdravotnické systémy aktivně zapojily do prevence a podpory duševní pohody svých zaměstnanců.

Autor článku: Daniel Dietl - Masáže Plzeˇn a cvičení SM systém