Jak se prováděly masáže ve staré Číně

Počátky masáží v čínské historii

Masáže ve staré Číně nejsou jen terapeutickou technikou – jsou hluboce zakořeněnou součástí tradiční čínské medicíny (TCM), která vznikala po tisíciletí. Nejstarší písemné zmínky o masážních technikách v Číně pocházejí z období dynastie Xia a Shang (2200–1100 př. n. l.), kdy byly různé formy tělesné manipulace využívány především císařskými léčiteli. V této době se začínaly formovat i první myšlenky o propojení těla a energie Qi, které se staly základem čínského zdravotního systému.

Významný posun ve vývoji čínských masáží nastal za dynastie Zhou (1100–256 př. n. l.), kdy se začala vytvářet systematičtější zdravotní péče a masáže se staly důležitou součástí prevence nemocí. V této éře se objevují první školy medicíny a záznamy o masérech, kteří se věnovali léčbě pomocí tlaku, tření a protahování svalů. Masážní terapie byla považována nejen za způsob léčby, ale také za prostředek udržení vitality a rovnováhy.

Tui Na – čínská terapeutická masáž

Hlavní masážní metodou, která se dochovala až do dnešních dnů, je Tui Na (推拿). Tento pojem doslova znamená "tlačit a uchopit" a zahrnuje desítky technik manipulace s tělem. Tui Na byla oficiálně zmíněna už ve slavné lékařské encyklopedii Huangdi Neijing (Kánon Žlutého císaře), který vznikl kolem 2. století př. n. l. Tato kniha popisuje principy čínské medicíny, akupunkturní body, meridiány a také základní masážní metody.

Tui Na se používala k léčbě široké škály potíží – od svalových bolestí a ztuhlostí až po trávicí obtíže, migrény či menstruační potíže. Maséři tehdy pracovali intuitivně i na základě znalostí toku energie Qi, kterou se snažili harmonizovat.

Masážní postupy byly vždy úzce spojené s diagnostikou – masér se ptal na symptomy, pozoroval jazyk, puls a často i barvu pleti nebo chůzi pacienta. Tui Na se často kombinovala s dalšími terapiemi, jako bylo baňkování, akupunktura nebo bylinná léčba.

Kdy vzniklo baňkování a akupunktura?

Baňkování – metoda, při níž se na kůži přikládají nahřáté skleněné nebo bambusové baňky – má v Číně velmi starou tradici. Její počátky sahají nejméně do dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.), kde bylo běžnou součástí lékařských postupů. Baňky sloužily k "vytažení" škodlivin z těla, podpoře krevního oběhu a harmonizaci toku Qi. Často se používaly při kašli, nachlazení, bolestech zad nebo stagnaci energie v určité oblasti těla.

Akupunktura (z latinského acus = jehla a punctura = bodnutí) je však ještě starší. První zmínky o zavádění jehliček do specifických bodů pochází už z období dynastie Shang (1600–1100 př. n. l.). Archeologové dokonce objevili kamenné a kostěné nástroje podobné jehlám z období neolitu. Rozvoj akupunktury jako metody se ale zásadně posunul až v období dynastie Han, kdy vznikla systematika akupunkturních drah – tzv. meridiánů.

Akupunktura i baňkování byly často kombinovány s masáží – masér například připravil svaly pomocí Tui Na, následně provedl akupunkturu a poté aplikoval baňky. Vzájemné propojení technik mělo za cíl posílit účinek a urychlit uzdravení.

Masáž jako cesta k rovnováze těla a ducha

Na rozdíl od západního pohledu na masáž jako čistě fyzickou terapii, čínské masáže vždy pracovaly s energetickým systémem těla. Vědělo se, že bolest v zádech nemusí nutně znamenat pouze problém ve svalech, ale může být projevem oslabení některého vnitřního orgánu. V TCM se totiž každý orgán váže k určité emoci, denní době a prvku (dřevo, oheň, země, kov, voda). Masáž byla tedy i duchovní očistou a způsobem, jak se zbavit nejen fyzické, ale i psychické zátěže.

Například tlak na body v oblasti krku a ramen mohl podle tradičních teorií uvolnit stagnující energii v játrech, která je spojována s hněvem. Masáž tedy přinášela nejen úlevu tělu, ale i klid mysli. Ve staré Číně bylo běžné, že vyšší vrstvy společnosti měly své osobní maséry a terapeuty, kteří jim pomáhali udržet harmonii těla i ducha.

Moderní využití tradičních čínských masáží

Dnes se čínské masážní techniky, zejména Tui Na, opět dostávají do popředí zájmu – a to nejen v Číně, ale po celém světě. Moderní výzkumy potvrzují jejich efektivitu při léčbě muskuloskeletálních problémů, stresu i v rámci rehabilitace. V kombinaci s dalšími prvky TCM, jako je qigong, dietetika nebo fytoterapie, tvoří velmi ucelený léčebný systém.

Mnoho škol čínské medicíny i masérských kurzů dnes vyučuje tradiční techniky s ohledem na jejich původní filozofii, přičemž se stále více respektuje i psychosomatický přístup.

Autor článku: Daniel Dietl - Masáže Plzeň, cvičení SM systém a výživové poradenství.