Bolest v krku a kloktání slané vody, funguje ? ANO
Kloktání slané vody účinkuje na bakterie v krku osmotickým efektem.
Osmotický efekt je fyzikální proces, při kterém dochází k pohybu vody přes buněčné membrány v reakci na rozdílnou koncentraci rozpuštěných látek na obou stranách membrány. Tento mechanismus je klíčem k účinkům slané vody při kloktání.
Mechanismus osmotického efektu
Hypertonické prostředí:
• Když kloktáte slanou vodu, vytvoříte hypertonický roztok – tedy prostředí s vyšší koncentrací soli (NaCl) než mají buňky sliznice nebo patogeny (např. bakterie a viry).
• Hypertonický roztok znamená, že koncentrace solutů (rozpuštěné soli) je vyšší ve slané vodě než uvnitř buněk v oblasti krku nebo mikroorganismů na povrchu sliznice.
Pohyb vody:
• Osmóza je proces, při kterém se voda pohybuje přes polopropustnou membránu (např. buněčnou membránu) směrem k prostředí s vyšší koncentrací solutů, aby vyrovnala rozdíly v koncentraci.
V tomto případě voda opouští
• Buňky sliznice: Pokud jsou zanícené a oteklé, ztrácejí vodu směrem k hypertonickému roztoku, což snižuje otok.
• Bakterie a viry: Některé mikroorganismy ztrácejí vodu do hypertonického prostředí, což může:
• Inhibovat jejich růst a množení: Dehydratace narušuje buněčné procesy bakterií.
• Zničit mikroorganismy: Pokud je ztráta vody příliš velká, může dojít k destrukci buněk (tzv. plasmolýza u bakterií).
Snížení zánětu
• Když buňky sliznice ztratí přebytečnou vodu, jejich objem se zmenší, což:
• Zmenšuje tlak na okolní nervová zakončení: To vede k úlevě od bolesti.
• Zlepšuje průtok krve: Menší otok umožňuje lepší zásobení tkáně kyslíkem a živinami, což podporuje hojení.
Prasknutí bakteriální buňky
V určitých podmínkách může být odvod vody z bakteriální buňky (kvůli osmotickému tlaku) natolik rychlý, že buňka praskne nebo se jinak nenávratně poškodí. Tento proces se nazývá plazmolýza, ale zda dojde k prasknutí buňky, závisí na druhu bakterie a okolních podmínkách.
Mechanismus osmotického tlaku na bakteriální buňku
Rychlý odvod vody z bakteriální buňky způsobí, že:
1. Cytoplazma se smrští: Voda odchází z buňky, cytoplazma se začne oddělovat od buněčné stěny.
2. Napětí na membráně roste: Membrána ztrácí pružnost, což může vést k poškození.
3. Buněčná smrt: Pokud bakterie nemá dostatečně pevnou stěnu nebo ochranný mechanismus, může dojít k nevratnému poškození membrány a smrti buňky.
Prasknutí bakteriální buňky
• U bakterií s pevnou buněčnou stěnou (např. gram-pozitivních bakterií) k prasknutí obvykle nedochází, protože jejich stěna je dostatečně odolná. Smršťuje se jen cytoplazma uvnitř, což ale stále vede k narušení metabolismu a smrti buňky.
• U bakterií s tenčí nebo slabší stěnou (např. gram-negativních bakterií) je větší pravděpodobnost, že rychlý odvod vody povede k mechanickému poškození membrány nebo dokonce k jejímu roztržení.
Proč k prasknutí nedochází vždy?
Bakterie mají mechanismy, jak se bránit změnám osmotického tlaku:
1. Pevná buněčná stěna: Chrání buňku před extrémním smrštěním.
2. Osmoregulace: Některé bakterie mohou aktivně regulovat koncentraci iontů uvnitř buňky, aby snížily rozdíl v osmotickém tlaku.
3. Biofilm: Pokud jsou bakterie ve skupinách (v biofilmu), mohou být částečně chráněny před náhlými změnami prostředí.
Závěr
V hypertonickém prostředí, jako je slaná voda, mohou některé bakteriální buňky skutečně prasknout nebo být nenávratně poškozeny, zejména pokud mají slabou buněčnou stěnu nebo jsou vystaveny extrémnímu osmotickému tlaku. Častěji však dochází k dehydrataci buňky a narušení jejího metabolismu, což vede k její smrti bez nutnosti prasknutí.
POKUD BOLÍ V KRKU KLOKTEJTE.
Autor článku: Daniel Dietl - Masáže Plzeˇn a cvičení SM Systém