Průlomové antibiotikum s 25 000krát vyšší účinností

Vancomycin 3.0

V dnešní době čelí medicína vážné výzvě: neustále roste počet bakterií, které si vytvářejí odolnost vůči stávajícím antibiotikům. Tato situace vyžaduje intenzivní vývoj nových léků, které by dokázaly zvládnout infekce, na něž už běžná antibiotika nestačí. Jedním z nejslibnějších objevů je nový typ vankomycinu, označovaný jako "Vancomycin 3.0". Tento lék vykazuje 25 000krát vyšší účinnost než jeho předchozí verze, čímž představuje naději pro boj s multirezistentními infekcemi.

Antibiotika hrají zásadní roli v moderní medicíně. Nicméně jejich účinnost v některých případech rapidně klesá, protože bakterie, jako například Staphylococcus aureus (včetně jeho varianty MRSA), se stávají rezistentními. Vankomycin, který se začal používat již v roce 1958, byl dlouho považován za "poslední obranu" proti těmto bakteriím. Bohužel však i proti němu si bakterie postupně vytvořily rezistenci, což vedlo k vývoji vylepšené verze – vankomycinu 2.0. Ani ten ale nedokázal udržet krok s novými rezistentními bakteriemi. Právě z tohoto důvodu vědci, pod vedením Dale Bogera z Scripps Research Institute v Kalifornii, přistoupili k vývoji verze Vancomycin 3.0.

Vancomycin působí tak, že brání bakteriím v tvorbě buněčné stěny. Navazuje se na základní stavební prvky, takzvané peptidy, a blokuje je, čímž narušuje proces výstavby buněčné stěny. Bakterie ale časem nalezly způsob, jak se tomuto mechanismu vyhnout, a to změnou jednoho z klíčových prvků své buněčné struktury. Místo dvou molekul aminokyseliny alaninu, na něž se vankomycin běžně váže, začaly používat kombinaci alaninu s kyselinou mléčnou, čímž se vůči původnímu vankomycinu staly rezistentní.

Nový vankomycin 3.0 přináší zásadní inovaci – využívá hned tři různé mechanismy, které společně výrazně snižují pravděpodobnost vzniku rezistence. Díky tomu blokuje jak peptidy obsahující alanin, tak ty s kyselinou mléčnou. Zároveň vankomycin 3.0 zasahuje i další kroky při výstavbě buněčné stěny a způsobuje, že její struktura ztrácí stabilitu a "prosakuje". Tato trojkombinace účinků přináší extrémně vysokou účinnost, která je 25 000krát silnější než u jeho předchůdce, a snižuje šance bakterií vyvinout odolnost vůči tomuto léku.

Výsledky z pokusů v Bogerově laboratoři potvrzují, že rezistentní bakterie nebyly schopny přežít ani při opakovaném vystavení Vancomycinu 3.0, a to ani po padesátinásobném testování. U většiny jiných antibiotik se přitom rezistence objevuje už po několika málo cyklech.

Vancomycin 3.0 je výjimečný také díky tomu, že byl vytvořen cíleně – nešlo o náhodný objev. Na rozdíl od antibiotik jako penicilin, který byl objeven díky plísni napadené laboratoře Alexandra Fleminga, vyvíjel Boger tento lék s přesnou vizí: cílem bylo zasáhnout slabá místa bakterií tak, aby se účinně a dlouhodobě snížila jejich schopnost vybudovat si odolnost.

Vytvořit látku, která by dokázala blokovat tři různé mechanismy současně, bylo mimořádně složité. Přesto Vancomycin 3.0 představuje obrovský krok vpřed, díky němuž by moderní medicína mohla opět získat navrch v boji proti bakteriálním infekcím, které dříve představovaly nezvladatelnou hrozbu.

Autor článku: Daniel Dietl